Káťa se vydává ne cestu… a bere nás s sebou (…snad se ti neproneseme!).
Hodně štěstí vzácná přítelkyně! Piš!!!

 

4. 9. 2012 / 21:13

Hlásím, že expedice ka na druhou úspěšně dorazila do Madridu. Byla to ale zvířecí cesta!
Vlak jel jako slimák, v busu jsme si hráli na sardinky, letadlo letělo jak postřelenej pták a teď se smažíme
ve 30st jak grilovaná kuřata. Cestování zdar!

 

5. 9. / 15:15

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

5. 9. / 22:29

Boj proti puchýřům po prvních 30 km byl zahájen významnou vrstvou vazelíny, alpovou mastičkou a bílým vínem. Očekávám své plné vítězství, jinak se budu muset zítra plazit po čtyřech.

 

6. 9.

Spaní v poutnických chatách po 18 lidech v pokoji má minimálně jednu zásadní výhodu. Člověk se seznámí se spoustou různých zvuků chrápání. Takže Stando proti nim jsi velká máčka! Měl bys na sobě zapracovat!

 

7. 9. / 15:39

Po 80 km jsem začala používat poutníky velmi oblíbený styl chůze – kulhavec. Vyznačuje se výrazným předklonem vpřed a kymácivým pohybem provázeným průběžnou srážkou se stromem, kamenem nebo jiným poutníkem. Prý na to pomáhá protlak z rajčat. Tak nevím, asi si dám starý dobrý ibalgin.

 

8. 9. / 21:40

Konečně hory! Po té plackoidní krajině to je skvělá změna a taky se tu dějí neuvěřitelné věci. Náhodou jsem se stala fotografem soukromého templářského rituálu, dostala zadarmo skvělou večeři a potkala Slováka, který jde pouť pěšky až z Trenčína, takže je to vážně buen carmino!

 

9. 9. / 19:14

Během pěti dnů na cestě jsem vysledovala že 25 km za den tady chodí pouze němečtí turisté a lidé 60+ s umělými klouby. Takže dnešním rekordem 35 km oficiálně zahajuji akci „Santiago za 7 dní alias co moje nohy vydrží“.

 

10. 9. / 17:08

…zatím to jde dobře, tak snad to tak půjde i dál! …mám sebou sigmu 15–50 a nikkor 55–200, který jsem ale ještě ani nevytáhla! 🙂

 

10. 9. / 21:26

Hlásím, že jsem dobyla nejvyšší vrchol cesty El Cebrero! V průběhu výstupu jsem měla možnost se taky seznámit s množstvím expresivních označení „zatraceně vysokého kopce“ v několika světových jazycích včetně korejštiny.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

11. 9. / 21:46

V rámci zpestření programu jsem vedle několika kostelů navštívila i místní lékárnu specializovanou na bolesti poutníků. Tolik mastiček, krémů a zásypů na nohy jsem ještě pohromadě neviděla!

 

12. 9. / 14:22

Posledních 100 km do Santiaga je znát. Všude na úzkých cestičkách se hraje přetlačovaná, na posezení v restauraci se stojí fronty a standardní pokoj má 130 postelí. Tomu se říká pořádná masovka!

 

13. 9. / 21:33

Dnešní rekord 40 km za 10 hod si vyžádal speciální stravovací režim: 4 čokolády o hmotnosti 200 g, 2 balení jakostního pršutu, 3 stoprocentní pomerančové džusy, 2 plechovky coca coly a půl kila rajčat. Poznámka pro zvědavé – moje stolice je naprosto v pořádku.

 

14. 9. / 21:19

Bitva o Santiago pokračuje. Cestou mně málem sejmul cyklista, protože jsem šla zjevně pomaleji než si představoval, v supermarketu mi před nosem zmizel poslední jogurt a během pobytu v koupelně si nějaký Španěl uzurpoval mou postel. Ale já nejsem žádné ořezávátko a nenechám se znechutit!

 

15. 9. / 12:16

323 kilometrů, 11 dní, 14 kilo na zádech a 6 puchýřů. Dorazila jsme do Santiaga v 11:32 místního času.
Děkuji všem za podporu!!!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

16. 9. / 19:21

Začínají mně nějak bolet svaly. Asi ztuhly dnešním chozením po městě. Takže zítra se vydávám na konec světa. A to doslova! 80 km k nejzápadnějšímu cípu Evropy, na mys Finisterra.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

17. 9. / 18:59

Když je ve Španělsku svátek tak je všechno zavřené a nákupy základních potravin se dostávají do zcela jiných dimenzí. Následující výčet uvádí druh jídla, dobu potřebnou k jeho sehnání a místo koupě: pomerančový džus – 45 min, benzínka; bageta – 30 min, cukrárna; vejce – 20 min, hospoda. Celková doba nákupu 2 hod a ujitých dalších 5 km.

 

18. 9. / 21:24

Abych se nenudila, tak se mi do spacáku nastěhovali tzv. Bed bugs a pěkně koušou! Zkusila jsem už na ně různé formy třepání větrání a vysmradění. Drží se ale statečně, takže zítra na ně nasadím těžký kalibr – pračku!

 

19. 9. / 21:48

Na západním pobřeží hrozí enviromentální krize! Mají tady potíže s eukalypty, tudíž by si mohli Světloplaši vydělat na trička pravidelným dovozem koal do Španělska. Topi máš nějaké vhodné kontakty? Stando co na to bílý tesák?

 

20. 9. / 21:29

Posledním razítkem v poutnickém pase u majáku Cabo Finisterre na konci světa skončilo mé putování. 444 km skvělých zážitků, lidí, míst i emocí. A taky plné porozumění místnímu přísloví „no pain, no glory“. Konec hlášení.